KAREL HYNEK MÁCHA - MÁJ

15. červenec 2011 | 13.58 | rubrika: Mácha, Karel Hynek

Karek Hynek Mácha (1810 – 1836) se narodil v Praze. Vystudoval filozofickou a právnickou vysokou školu, mimo to se věnoval také ochotnické divadelní činnosti ve Stavovském a Kajetánském divadle. Nechával se inspirovat zahraničními spisovateli, jako byli například Shakespeare, Scotte, Goethe, ale především Byron. Pro dílo Máj mu byl inspirací příběh, který se skutečně stal blízko hradu Bezdězu, kde jistý Hynek Schiffner zabil svého otce, protože mu bránil v lásce. Sepsal mnoho děl, která byla publikována v Tylovských Květech, neboť právě Mácha křtěný Ignác měl s J. K. Tylem přátelské vztahy.   Velmi rád chodil do přírody na dlouhé túry, například do Krkonoš, kde mohl objevovat krásy a skvosty přírody. Z těchto pochůzek zamýšlel sepsat tetralogii Kat, avšak stihl napsat pouze jeden román a to s názvem Křivoklát. Jeho tvorba je tedy lyrizovanou prózou. Osobností to byl cholerik a velký žárlivec, například často obviňoval Lori, že dítě, co čekají, není jeho. Samotné soužití s Máchou muselo být velmi těžké. Jejich vztah také poznamenaly bouřlivé hádky a časté rozchody. Uvnitř byl Mácha nevyrovnaný a nevyvážený, naproti tomu to byl velký romantik a alespoň nynější současnost ho považuje za básníka vrcholu českého romantismu.

     Kniha Máj musela být vydána na jeho vlastní náklady a bohužel se za svého života a nakrátko i po smrti setkala s kritikou vlastních vrstevníku, neboť na díle jim vadil příliš velký pesimismus a subjektivita. Jedním z kritiků byl jeho přítel J. K. Tyl, který svůj nesouhlas k této tvorbě vydal až po smrti Máchy, za což byl některými kritizován, neboť Mácha již neměl tu možnost bránit se. Dalším z kritiků byl například Jan Slavomír Tomíček, který tvrdil, že Mácha není vůbec vlastenecký. Obecně pak vadil fakt, že prý po smrti neexistuje posmrtný život, ale pouhé "nic", že dílo je velmi revoluční a že je zde až přespříliš velký kontrast (např. pučící příroda x lámání Vilémových oudů). Bohužel Karel Hynek Mácha zemřel velmi mlád a to již ve 26 letech roku 1836, dva dny před svou plánovanou svatbou s Lori. Před několika lety byla vydána kniha s názvem Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy, kde Mácha velmi pikantně pod šifrovanými hesly popisuje svůj intimní život.

komentáře (4) | přidat komentář | hodnocení 1.77 (39x) | přečteno: 19.428x

BOHUMIL HRABAL - OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY

15. červenec 2011 | 13.53 | rubrika: Hrabal, Bohumil

Bohumil Hrabal (1914 - 1997) se narodil v Brně jako nemanželské dítě Marii Kyliánové, která si později vzala Františka Hrabala, správce pivovaru v Nymburku, jež jejího syna adoptoval. Dalo by se říci, že Hrabal, ač nepřímo, vložil celý svůj život do svých knih. Již zmiňovaný Nymburk, s nímž je Hrabal neodmyslitelně spjat, se stal ústředním

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1.45 (11x) | přečteno: 8.347x

JANE AUSTENOVÁ - PÝCHA A PŘEDSUDEK

29. březen 2011 | 21.27 | rubrika: Austenová, Jane

Jane Austenová (1775 - 1871), anglická spisovatelka a zakladatelka moderního rodinného románu v anglické literatuře, se narodila v Steventonu (hrabství Hamsphire) jako nejmladší ze sedmi dětí venkovského pastora. Studovala krátce na soukromých středních školách v Oxfordu a Readingu, ale její rodiče nebyli příliš zámožní a Jane, která se neprovdala, byla nucena žít v rodinách svých sourozenců, kde se věnovala dalšímu vzdělání a především také své největší zálibě - literatuře. Psaní se věnovala už od patnácti let, kdy vznikaly její krátké prózy, básně i dramatické scény. Později se věnovala i rozsáhlejší tvorbě. Její díla vycházela za jejího života anonymně, přičemž plného pochopení autorka dosáhla až ve dvacátém století. Píše výlučně o prostředí jí nejlépe známém, v němž sama strávila celý život - prostředí venkovského vyššího stavu. Hlavními postavami jejích děl jsou obvykle inteligentní, morálně silné hrdinky, které ostře kontrastují s pošetilostí svého okolí. Mezi její nejznámější díla patří ROZUM A CIT(Sense and sensibility, 1811), PÝCHA A PŘEDSUDEK (Pride and Prejudice, 1813), MANSFIELDSKÝ PARK (Mansfield Park, 1814), EMA (Emma, 1815), NORTHANGERSKÉ OPATSTVÍ (Northanger Abbay, 1818) a PŘEMLOUVÁNÍ (Persuasuion, 1818).

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 1.5 (26x) | přečteno: 7.221x

HONORÉ DE BALZAC – OTEC GORIOT

27. březen 2011 | 21.00 | rubrika: Balzac, Honoré de

Honoré de Balzac se narodil roku 1799 v Tours v rodině obchodníka. Na přání rodičů vystudoval právo a krátký čas pracoval v advokátské kanceláři. Ve dvaceti letech se rozhodl stát spisovatele. a finančně se osamostatnit. Aby se uživil, začal psát brakovou literaturu (tzv. černé romány). Věnoval se i vydavatelské činnosti. Vysokými životními náklady a neúspěšnými podnikatelskými aktivitami se až do konce života zadlužil. To jej ovšem přinutilo k intenzivnější literární činnosti. Úmornou prací se mu postupně zhoršoval zdravotní stav a to zapříčinilo jeho brzkou smrt. Umřel v Paříži roku 1850 v 51 letech. Na jeho pohřeb přišel i jeho vynikající přítel a spisovatel Victor Hugo. Dlouho se snažil svou rodinu se snažil přesvědčit o svém spisovatelském nadání. Napsal veršovaný román Cromwell, který však jeho rodina nepřijala kladně. Na živobytí si zpočátku vydělával psaním braků, které vydával pod pseudonymem lord R´Hoone, a různých příruček. Po literárních neúspěších se inspiroval spisovatelem Waltrem Scottem, se kterým napsal historický román Vzbouřenci, které tvoří východisko pro rozsáhlý prozaický cyklus Lidská komedie (La Comédie humane). Lidská komedie obsahuje asi 97 románů tvořících ucelený obraz lidských vztahů ve společnosti ovládané penězi. Balzac tuto společnost důkladně poznal, protože pracoval v advokátní kanceláři. Jádro tohoto cyklu tvoří volná trilogie románů Otec Goriot (Le pére Goriot, 1834), Ztracené iluze (Illusions perdues, 1837-39) a Lesk a bída kurtizán (Splendeurs et miseres des courtisanes, 1838-1843). Rozsáhlý románový cyklus rozdělil do tří částí: Studie mravů, Filosofické studie a Analytické studie.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1.39 (41x) | přečteno: 10.549x

ARNOŠT LUSTIG - MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU

1. březen 2011 | 18.32 | rubrika: Lustig, Arnošt

Arnošt Lustig (1926-2011) patřil k předním českým spisovatelům a humanistům světového významu. Narodil se roku 1926 v Praze v rodině maloobchodníka. Svůj literární styl opírá o životní zkušeností a osud. Jako osoba židovského původu byl vyloučen za okupace z měšťanky a deportován do terezínského ghetta. Později prošel i dalšími koncentračními tábory (Osvětim, Budhenwlad). V dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti do Dachau a zúčastnil se květnového povstání v Praze. Během války přišel téměř o celou rodinu a téma holocaustu je také hlavní linií jeho literární tvorby. Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Vedl kulturní rubriku Mladého světa a stal se scénáristou Čs. filmu. Po roce 1968 však Arnošt Lustig emigroval a odešel přes Itálii, Izrael a Jugoslávii do USA, kde přednášel na několika univerzitách. Po roce 1989 se vrátil do Česka, kde žije dodnes. Jeho nejznámějšími díly jsou DÉMANTY NOCI (1958), DITA SAXOVÁ (1962), MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU (1964) ad.

 

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1.27 (26x) | přečteno: 6.603x

VLADIMIR NABOKOV - LOLITA

1. březen 2011 | 18.25 | rubrika: Nabokov, Vladimir

 Vladimir Vladimirovič Nabokov (1899 - 1977) patří mezi typické představitele intelektuální prózy. Díla tohoto stylistického a jazykového virtuoze však nikdy neměla ráž čistě formálního experimentu. Narodil se v Petrohradě do aristokratické rodiny, která však za občanské války prchla před bolševiky z vlastní a emigrovala na Západ. Nabokov dostudoval v Anglii a nějaký čas pobýval v Německu, odkud na konci třicátých let z obavy před nacismem odešel do Francie. Od r. 1940 žel v USA, kde přednášel literaturu, psal literární studie a překládal. Posledních sedmnáct let života strávil ve Švýcarsku. Tento ruský literát vynikal jazykovými schopnostmi, inteligencí i šíří zájmů (byl erudovaným znalcem motýlů). Zpočátku psal rusky (pod pseudonymem Sirin), avšak po odchodu do Ameriky si za literární jazyk zvolil angličtinu. Publikovat také začíná pod svým pravým jménem. Pro Nabobovy knihy je příznačná suverenita, s níž jsem rozvíjeny nejrůznější umělecké hry, např. jazykové. Na rozdíl od řady modernistů se nevzdal ani tradičních vyprávěcích prvků, jako je výrazný příběh či postava. K jeho významným dílům patří LUŽINOVA OBRANA (1930), POZVÁNÍ NA POPRAVU (1938), SKUTEČNÝ ŽIVOT SEBASTIANA KNIGHTA (1941), PNIN (1957) a v neposlední řadě také LOLLITA (1955).

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 2 (16x) | přečteno: 11.603x

MILAN KUNDERA - NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ

29. leden 2011 | 16.11 | rubrika: Kundera, Milan

Milan Kundera (nar. 1929) chtěl být na začátku své spisovatelské dráhy hudebním skladatelem. Toto rozhodnutí má jistě co do činění s jeho otcem, muzikologem a klavíristou Ludvíkem Kunderou, který působil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Ačkoliv se Milan Kundera skladatelem nakonec nestal, studium hudby mělo značný vliv na jeho estetické vnímání i prozaický styl. Kundera byl v šedesátých letech tvůrcem výrazně angažovaným ve věcech veřejných. Po projevu na 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1967) byl vyřazen z oficiální literatury v době tzv. normalizace. Musel opustit fakultu FAMU, kde přednášel světovou literaturu, a bylo mu znemožněno publikování. Jeho situaci nakonec vyřešila možnost stáže a výuky na francouzských vysokých školách. Z Francie se Kundera odmítl do Československa vrátit; v roce 1987 byl zbaven českého občanství. Nakonec se usídlil v Paříži, kde žije dodnes. Své romány nyní píše pouze francouzsky. Mezi jeho neznámější díla patří Žert (1967), Valčík na rozloučenou (1979), Kniha smíchu a zapomnění (1981) Nesmrtelnost (1993), Nesnesitelná lehkost bytí (2006), aj.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1.14 (14x) | přečteno: 2.722x

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – PIKOVÁ DÁMA

29. leden 2011 | 16.11 | rubrika: Puškin, Alexandr S.

Alexander Sergejevič Puškin (1799 -1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel moderní ruské literatury a tvůrce novodobého ruského básnického jazyka. Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny, vzdělání získal na učilišti v Carském Selu a poté žil jako úředník v Petrohradě. Za svobodomyslné verše byl vypovězen na jih Ruska a na rodinný statek u Pskova. Mikuláš I. mu roku 1826 po vstupu na trůn povolil pobyt v Moskvě, kde Puškin žil pod policejním a cenzurním dohledem. Po svatbě r. 1831 s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou přesídlil do Petrohradu, r. 1833 mu byla udělena nižší dvorní hodnost podkomořího, ale vleklými hmotnými starostmi trpěl i nadále. Zemřel na zranění při souboji s milencem své ženy, do něhož ho vehnaly dvorské intriky. V slavném románu ve verších Evžen Oněgin (1823—1833, Евгений Онегин) Puškin vrcholně ztvárnil problematiku moderní osobnosti, zprvu zobrazovanou v romantických poemách, a zrelativizoval dosud ustálené slohové prostředky – svého hrdinu interpretoval tragicky i parodicky. Autorova koncepce ruských dějin, zdůrazňující lidový i národní princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov (1825, Борис Годунов). Ve 30. letech vznikla významná díla prozaická, v nichž se Puškin kriticky stavěl proti nepřirozeným konvencím života vysoké společnosti, např. Piková dáma (1833, Пиковая дама), Na motivy Puškinových děl skládal opery Petr Iljič Čajkovskij.

 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2.08 (25x) | přečteno: 7.756x

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – KAPITÁNSKÁ DCERKA

29. leden 2011 | 16.11 | rubrika: Puškin, Alexandr S.

Alexander Sergejevič Puškin (1799 -1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel moderní ruské literatury a tvůrce novodobého ruského básnického jazyka. Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny, vzdělání získal na učilišti v Carském Selu a poté žil jako úředník v Petrohradě. Za svobodomyslné verše byl vypovězen na jih Ruska a na rodinný statek u Pskova. Mikuláš I. mu roku 1826 po vstupu na trůn povolil pobyt v Moskvě, kde Puškin žil pod policejním a cenzurním dohledem. Po svatbě r. 1831 s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou přesídlil do Petrohradu, r. 1833 mu byla udělena nižší dvorní hodnost podkomořího, ale vleklými hmotnými starostmi trpěl i nadále. Zemřel na zranění při souboji s milencem své ženy, do něhož ho vehnaly dvorské intriky. V slavném románu ve verších Evžen Oněgin (1823—1833, Евгений Онегин) Puškin vrcholně ztvárnil problematiku moderní osobnosti, zprvu zobrazovanou v romantických poemách, a zrelativizoval dosud ustálené slohové prostředky – svého hrdinu interpretoval tragicky i parodicky. Autorova koncepce ruských dějin, zdůrazňující lidový i národní princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov (1825, Борис Годунов). Ve 30. letech vznikla významná díla prozaická, v nichž se Puškin kriticky stavěl proti nepřirozeným konvencím života vysoké společnosti, např. Piková dáma (1833, Пиковая дама), Na motivy Puškinových děl skládal opery Petr Iljič Čajkovskij.

 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2.38 (8x) | přečteno: 1.909x

ARNOŠT LUSTIG – MODRÝ DEN

29. leden 2011 | 16.10 | rubrika: Lustig, Arnošt

Arnošt Lustig se narodil 26. 12. 1926 v Praze. Již jako mladý prošel koncentračními tábory v Terezíně, Buchenwaldu a Osvětimi. Jeho hrůzné zážitky z druhé světové války poté sepsal v moha svých dílech. Po útěku z transportu roku 1945 se aktivně podílel na pražském povstání. Po vystudování Vysoké školy politických a sociálních věd působil jako rozhlasový reportér, novinář časopisu Mladý svět, šéfredaktor Playboye nebo jako scénárista. Po roce 1968 kvůli politické situaci emigroval nejprve přes Itálii do Izraeli, později přes oceán do Ameriky. Zde přednášel literaturu na univerzitě ve Washingtonu. Nyní žije střídavě v Praze nebo Washingtonu a aktivně přednáší na univerzitách, vyučuje tvůrčí psaní. Rysy jeho tvorby vychází z drastických zkušeností hlavně z koncentračních táborů (vydává osobní zpověď). Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí, kteří jsou nejvíce zranitelní. Všechny události představuje tak, jako by byly každodenní rutinou. Soustřeďuje se na psychiku a používání jednotlivce, na niterné prožitky a vztah jedince k sobě samému. Vydal řadu publikací převážně s protiválečnou a protinacistickou tématikou, zabýval se holocaustem, jmenujme např. sbírku povídek Noc a naděje (1957), Démanty noci (1958), světoznámé romány Dita Saxová (1962), nebo Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1964), novely Nemilovaná (1972), Tma nemá stín (1991), Modrý den (1995) či  Krásné zelené oči (2000). Stále píše, mezi poslední kousky patří Láska a tělo (2004). V roce 2009 byl nominován  na Mezinárodní Man Bookerovu cenu za dlouhodobý přínos světové literatuře v angličtině.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1.4 (5x) | přečteno: 504x