Ctenar | Čtenářský deník nejen k maturitě

Milan Kundera (nar. 1929) chtěl být na začátku své spisovatelské dráhy hudebním skladatelem. Toto rozhodnutí má jistě co do činění s jeho otcem, muzikologem a klavíristou Ludvíkem Kunderou, který působil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Ačkoliv se Milan Kundera skladatelem nakonec nestal, studium hudby mělo značný vliv na jeho estetické vnímání i prozaický styl. Kundera byl v šedesátých letech tvůrcem výrazně angažovaným ve věcech veřejných. Po projevu na 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1967) byl vyřazen z oficiální literatury v době tzv. normalizace. Musel opustit fakultu FAMU, kde přednášel světovou literaturu, a bylo mu znemožněno publikování. Jeho situaci nakonec vyřešila možnost stáže a výuky na francouzských vysokých školách. Z Francie se Kundera odmítl do Československa vrátit; v roce 1987 byl zbaven českého občanství. Nakonec se usídlil v Paříži, kde žije dodnes. Své romány nyní píše pouze francouzsky. Mezi jeho neznámější díla patří Žert (1967), Valčík na rozloučenou (1979), Kniha smíchu a zapomnění (1981) Nesmrtelnost (1993), Nesnesitelná lehkost bytí (2006), aj.