Arnošt Lustig se narodil 26. 12. 1926 v Praze. Již jako mladý prošel koncentračními tábory v Terezíně, Buchenwaldu a Osvětimi. Jeho hrůzné zážitky z druhé světové války poté sepsal v moha svých dílech. Po útěku z transportu roku 1945 se aktivně podílel na pražském povstání. Po vystudování Vysoké školy politických a sociálních věd působil jako rozhlasový reportér, novinář časopisu Mladý svět, šéfredaktor Playboye nebo jako scénárista. Po roce 1968 kvůli politické situaci emigroval nejprve přes Itálii do Izraeli, později přes oceán do Ameriky. Zde přednášel literaturu na univerzitě ve Washingtonu. Nyní žije střídavě v Praze nebo Washingtonu a aktivně přednáší na univerzitách, vyučuje tvůrčí psaní. Rysy jeho tvorby vychází z drastických zkušeností hlavně z koncentračních táborů (vydává osobní zpověď). Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí, kteří jsou nejvíce zranitelní. Všechny události představuje tak, jako by byly každodenní rutinou. Soustřeďuje se na psychiku a používání jednotlivce, na niterné prožitky a vztah jedince k sobě samému. Vydal řadu publikací převážně s protiválečnou a protinacistickou tématikou, zabýval se holocaustem, jmenujme např. sbírku povídek Noc a naděje (1957), Démanty noci (1958), světoznámé romány Dita Saxová (1962), nebo Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1964), novely Nemilovaná (1972), Tma nemá stín (1991), Modrý den (1995) či  Krásné zelené oči (2000). Stále píše, mezi poslední kousky patří Láska a tělo (2004). V roce 2009 byl nominován  na Mezinárodní Man Bookerovu cenu za dlouhodobý přínos světové literatuře v angličtině.