Arnošt Lustig (1926-2011) patřil k předním českým spisovatelům a humanistům světového významu. Narodil se roku 1926 v Praze v rodině maloobchodníka. Svůj literární styl opírá o životní zkušeností a osud. Jako osoba židovského původu byl vyloučen za okupace z měšťanky a deportován do terezínského ghetta. Později prošel i dalšími koncentračními tábory (Osvětim, Budhenwlad). V dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti do Dachau a zúčastnil se květnového povstání v Praze. Během války přišel téměř o celou rodinu a téma holocaustu je také hlavní linií jeho literární tvorby. Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Vedl kulturní rubriku Mladého světa a stal se scénáristou Čs. filmu. Po roce 1968 však Arnošt Lustig emigroval a odešel přes Itálii, Izrael a Jugoslávii do USA, kde přednášel na několika univerzitách. Po roce 1989 se vrátil do Česka, kde žije dodnes. Jeho nejznámějšími díly jsou DÉMANTY NOCI (1958), DITA SAXOVÁ (1962), MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU (1964) ad.

Arnošt Lustig se narodil 26. 12. 1926 v Praze. Již jako mladý prošel koncentračními tábory v Terezíně, Buchenwaldu a Osvětimi. Jeho hrůzné zážitky z druhé světové války poté sepsal v moha svých dílech. Po útěku z transportu roku 1945 se aktivně podílel na pražském povstání. Po vystudování Vysoké školy politických a sociálních věd působil jako rozhlasový reportér, novinář časopisu Mladý svět, šéfredaktor Playboye nebo jako scénárista. Po roce 1968 kvůli politické situaci emigroval nejprve přes Itálii do Izraeli, později přes oceán do Ameriky. Zde přednášel literaturu na univerzitě ve Washingtonu. Nyní žije střídavě v Praze nebo Washingtonu a aktivně přednáší na univerzitách, vyučuje tvůrčí psaní. Rysy jeho tvorby vychází z drastických zkušeností hlavně z koncentračních táborů (vydává osobní zpověď). Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí, kteří jsou nejvíce zranitelní. Všechny události představuje tak, jako by byly každodenní rutinou. Soustřeďuje se na psychiku a používání jednotlivce, na niterné prožitky a vztah jedince k sobě samému. Vydal řadu publikací převážně s protiválečnou a protinacistickou tématikou, zabýval se holocaustem, jmenujme např. sbírku povídek Noc a naděje (1957), Démanty noci (1958), světoznámé romány Dita Saxová (1962), nebo Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1964), novely Nemilovaná (1972), Tma nemá stín (1991), Modrý den (1995) či  Krásné zelené oči (2000). Stále píše, mezi poslední kousky patří Láska a tělo (2004). V roce 2009 byl nominován  na Mezinárodní Man Bookerovu cenu za dlouhodobý přínos světové literatuře v angličtině.