Alexander Sergejevič Puškin (1799 -1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel moderní ruské literatury a tvůrce novodobého ruského básnického jazyka. Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny, vzdělání získal na učilišti v Carském Selu a poté žil jako úředník v Petrohradě. Za svobodomyslné verše byl vypovězen na jih Ruska a na rodinný statek u Pskova. Mikuláš I. mu roku 1826 po vstupu na trůn povolil pobyt v Moskvě, kde Puškin žil pod policejním a cenzurním dohledem. Po svatbě r. 1831 s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou přesídlil do Petrohradu, r. 1833 mu byla udělena nižší dvorní hodnost podkomořího, ale vleklými hmotnými starostmi trpěl i nadále. Zemřel na zranění při souboji s milencem své ženy, do něhož ho vehnaly dvorské intriky. V slavném románu ve verších Evžen Oněgin (1823—1833, Евгений Онегин) Puškin vrcholně ztvárnil problematiku moderní osobnosti, zprvu zobrazovanou v romantických poemách, a zrelativizoval dosud ustálené slohové prostředky – svého hrdinu interpretoval tragicky i parodicky. Autorova koncepce ruských dějin, zdůrazňující lidový i národní princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov (1825, Борис Годунов). Ve 30. letech vznikla významná díla prozaická, v nichž se Puškin kriticky stavěl proti nepřirozeným konvencím života vysoké společnosti, např. Piková dáma (1833, Пиковая дама), Na motivy Puškinových děl skládal opery Petr Iljič Čajkovskij.

Alexander Sergejevič Puškin (1799 -1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel moderní ruské literatury a tvůrce novodobého ruského básnického jazyka. Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny, vzdělání získal na učilišti v Carském Selu a poté žil jako úředník v Petrohradě. Za svobodomyslné verše byl vypovězen na jih Ruska a na rodinný statek u Pskova. Mikuláš I. mu roku 1826 po vstupu na trůn povolil pobyt v Moskvě, kde Puškin žil pod policejním a cenzurním dohledem. Po svatbě r. 1831 s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou přesídlil do Petrohradu, r. 1833 mu byla udělena nižší dvorní hodnost podkomořího, ale vleklými hmotnými starostmi trpěl i nadále. Zemřel na zranění při souboji s milencem své ženy, do něhož ho vehnaly dvorské intriky. V slavném románu ve verších Evžen Oněgin (1823—1833, Евгений Онегин) Puškin vrcholně ztvárnil problematiku moderní osobnosti, zprvu zobrazovanou v romantických poemách, a zrelativizoval dosud ustálené slohové prostředky – svého hrdinu interpretoval tragicky i parodicky. Autorova koncepce ruských dějin, zdůrazňující lidový i národní princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov (1825, Борис Годунов). Ve 30. letech vznikla významná díla prozaická, v nichž se Puškin kriticky stavěl proti nepřirozeným konvencím života vysoké společnosti, např. Piková dáma (1833, Пиковая дама), Na motivy Puškinových děl skládal opery Petr Iljič Čajkovskij.