OSCAR WILDE – OBRAZ DORIANA GRAYE

Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (1854 - 1900) byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Narodil se v Dublinu do velmi abstraktní rodiny. Matka byla novinářka a básnříka, otec antikvář a doktor. Se svou manželkou splodil dva syny - Cyrila a Vyvyana. Po rozvodu se seznámil s Alfredem Douglasem, do kterého se zamiloval. V té době ilegální homosexualita mu vynesla pár let za mřížemi. Při studiích na Oxfordu se seznámil s dekadentními názory a posledně se stal ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a odmítajících spojení umění a morálky. Svůj život žil svobodně a nesputaně bez ohledu na konvence a morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie. Svými výstřednostmi častokrát vědomě šokoval prudérní společnost, což ho vyneslo na vrchol, ale následně to taktéž způsobilo jeho pád, aby nakonec ve věku 46 let zemřel ve špíně a bídě ve Francii. K jeho nejslavnějším dílům patří jeho román Obraz Doriana Graye, drama Salome a dvě konverzační komedie Jak je důležité míti filipa a Ideální manžel.

Celková charakteristika

Jedná se o jediný Wildův román, za který byl ve své době mnohými odsuzován. Mohly za to nejspíš dekadentní prvky, mnohdy troufalé názory a taktéž narážky na téma homosexulaity. Dílo v sobě obsahuje horové prvky a faustovské téma. Děj se odehráva v tehdejší Anglii, kdy můžeme pohlédnou do života vyšší šlechty a kontrétněji tedy hlavní postavy, Doriana Graye, kolem kterého se celý příběh točí. Od začátku knihy sledujeme proměnu člověka v něco, co se snad už lidskou bytostí nedá nazývat. Za téma románu by se dalo označit sebevědomí, morálka, či přeměna jednoho člověka k nepoznání.

Kompozice a děj

Příběh začíná v okamžiku, kde je sir Henry na návštěvě u svého přítele malíře Basila, který mu ukáže obraz jistého mladíčka, Doriana Graye. Oba muži jsou okouzleni hochovou krásou a když se Dorian sám ukáže, lord Henry hned vyzvídá, co je zač. Dorian je zprvu šokován Henryho postoji, a když mu lord Henry vyjeví tajemství a pomíjivost krásy, je Dorian zděšen a v úleku vysloví přání, aby místo něj stárl ten dokonalý obraz, který Basil namaloval.

"Jak je to smutné!" šeptal Dorian Gray, stále upíraje oči na svůj potrét. "Jak je to smutné! Já budu jednou starý, strašný, příšerný. Ale tenhle obraz zůstane vždycky mladý. Nikdy nebude starší než v tomto pamětihodném červnovém dni... Kdyby to tak mohlo být opačně! Kdybych tak já mohl zůstat vždycky mladý a stárnout kdyby mohl ten obraz! Za to - za to bych dal všecko! Ano, na celém světě není pranic, co bych za to nedal. Dal bych za to svou vlastní duši."

Z Henryho a Doriana se následně stávají dobří přátelé, přičemž Henry Dorina pomalu, ale jistě kazí. Dorian začíná objevovat tajemství života a po své první velké lásce, v níž se následně obrovsky zklamá, ničí i první nevinný život. Dívka, kterou Dorian miloval, se zabije. Lord Henry má však okamžitě vysvětlení, ujišťuje Doriana, že to přeci nebyla jeho vina. Ta dívka se sama rozhodla, že ukončí svůj život... A Dorian poté připouští, že měl lord Henry pravdu a pouští mladou herečku z hlavy. Na řadu poté přicházejí další, jejichž úspěšně naběhnutá kariéra končí bídou a životem na ulici. Dorian ničí doslova vše, co mu přijde do cesty. Zajímavý je pak konec, kde se Dorian snaží odčinit všechno to zlo, ale následně zjišťuje, že v něm žádné rizí úmysly nezůstaly. Rozhodne se tedy zničit obraz, který z něj z části udělal to, čím byl, probodne plátno, čímž však zabije jen sám sebe.

Dílo je členěno do dvaceti kapitol. Autor k němu napsal i vlastní předmluvu. 

Hlavní postavy

Hlavní postavou je zajisté samotný Dorian, jehož jméno se objevuje i v názvu díla. Zprvu nevinný mladíček se pod vlivem lorda Henryho mění v člověka bez svědomí. Dorian je nejprve fascinován některými Henryho náhory a zprvu je zděšen, když se obraz začne měnit. Svých prvních hříchů lituje, ale lord Henry jej opět uklidní a pomalu, ale jistě začne vytvářet kreaturu bez lítosti. Následně Dorian k obrazu přistupuje s vědeckým zájmem a poté se o obraz raději nestará. Je zhnusen z podoby své duše, ale zároveň je rád, že následky svých činů nemusí nosit sám. Ke konci má ve společnosti dost špatnou pověst a traduje se o něm, že zničí každého, komu se připlete do cesty. Nakonec se pokouší o nápravu, ale zjišťuje, že i ony dobré skutky udělal z pochybných pohnutek a rozhodne se se vším skoncovat svým vlastním způsobem. Již zmíněný lord Henry stojí taktéž za zmíňku. Jedná se o anglického šlechtice, který společnost šokuje svými názory. V díle zastupuje roli našeptávače, který postupně ničí Dorianovu duši. Ke konci se dozvídáme, že si skrz Doriana splňoval své nejdivočejší sny i touhy. Ale ani on nevěřil, že by Dorian dokázal zabít... Poté stojí za zmíňku můj milovaný Bail Hallward. Umělec, malíř a taktéž autor Dorianova portréru. Basil byl do Doriana zamilovaný a zničilo ho, co se s Dorianem stalo. Své city mladíkovi vyznal, ale nevedlo to k ničemu dobrému. Nakonec odhalí Dorianovo tajemství, což mu vynese jasný rozsudek. Další dílo, kde zabili jednu z mých nejoblíbenějších postav.

Jazyk a styl

Dílo je vyprávěno chronologicky jednoduchým, čtivým a spisovným jazykem. Objevují se v něm taktéž latinské nebo francouzské věty, které jsou však na konci knihy vysvětleny. V knize naleznete jak barvité popisy prostředí, tak postav, zejména té hlavní. Děj je plný zvratů a překvapení. Nálada díla se mění mezi odstavci. Autor se zaměřuje jak na děj, tak na dialogy a myšenkově bohaté monology. Zpracovává hodně filosofických otázek a témat. Téměř každá věta, která vyjde z úst lorda Henryho stojí za povšimnutí a krátké zamyšlení. Celé dílo se čte rychle a čtenáři v cestě nestojí žádná krokolomná souvětí, která by musel přelouskat.

Moje hodnocení

Nejprve jsem k Dorianovi měla mnohé předsudky, hlavně díky tomu, co se ke mě doneslo z doslechu, ale nakonec jsem ráda, že jsem si tuto knížku přečetla. Jedná se o knihu, která vám nic nevysvětlí, šokuje vás některými myšlenkami, tak dějovými zvraty, které však ke konci byly, pravda, trošku průhledné. Na konci vás nechá plného rozporuplných myšlenek a já do teď nevím, co si o to mám myslet. Má oblíbená postava byla opět zabita. Dorina jsem prostě nemohla být ráda, ale to už je asi mou obvyklou averzí k hlavním postavám a jak Pol sama moc doře ví, lorda Henryho jsem pak vyloženě nesnášela. Hlavně kvůli jeho názoru o ženách. V knize jsou narážky na morálku tehdejší doby, stejně jako se v ní objevuje homosexualita. Hlavně při popisu hlavního představitele je to víc než patrné.

Ukázka

"Pojďme si sednout do stínu," řekl lord Henry. "Parker už přinesl pití, a jestli zůstanete ještě chvilku v téhle výhni, tuze vám to ublíži a Basil vás už nebude nikdy malovat. Vy se vážně nesmíte opálit. Vám by to neslušelo."

"Co na tom záleží?" řekl Dorian Gray se smíchem a usedl na lavičku na konci zahrady.

"Vám by na to měmlo záležet, pane Grayi."

"Proč?"

"Protože jse přenádherně mladý a mládí je jediný cenný majetek."

"Niterak to nepociťuji, lorde Henry."

"Ne, teď to nepociťujete. Ale jednoho dne, až budete starý, vrásčitý a ošlivý, až vám myšlení vryje do čela rýhy a vášně vám popálí rty ohavnými plameny, pak to pocítíte strašlivě. Teď, ať přijdete kamkoli, všude lidi okouzlujete. Ale bude tomu tak vždycky...? Máte podivuhodně krásnou tvář, pane Grayi. Nemračte se, máte. A kráse je jedno z podob ducha - je dokonce vznešenější než duch, neboť nepotřebuje vysvětlování. Patří mezi nádherné skutečnosti světa, jako je slunečný svit nebo jarní čas nebo obraz té stříbrné ulity, kteté říkáme luna, v temných vodách. Nelze ji brát v pochybnost, má své božské právo na svrchovanost. Z těch, v nichž přebývá, dělá knížata. Vy se usmíváte? Ach, až ji ztratíte, to se nebudete usmívat... Lidé někdy říkají, že je krása jen povrch. Možná, že tomu tak je. Ale rozhodně není tak povrchní jako myšlení. Pro mě je krása div všech divů. Jen mělcí lidé neposuzují podle vzhledu. Skutečné tajemství života je v tom, co vidíme, ne v tom, co nevidíme... Ano, pane Grayi, k vám byli bohové štědří. Ale co bohové dávají, to zase rychle berou. Máte jen pár let, abyste žil doopravdy, dokolane a plně. Až vám prchne mládí, vaše kráse prchne s ním, a pak najednou zjistíte, že pro vás už není žádných vítězství, nebo se bude muset spokojit s těmi ubohoučkými vítěsztvími, která pri vzpomínach na minulost jsou ještě trpčí než porážky. Každé měsíc, jak prchá, unáší váš blíž k něčemu hrůznému. Čas na vás žárlí a bojuje proti vašim liliím a vašim růžím. Zežloutnete, tváře se vám propadnou, z očí vám zmizí lesk. Budete rozhodně trpět... Ach, upatňujte svoje mládí, dokud je máte. Nepromarnětě zlato svých dní tím, že byste naslouchal nudným lidem že byste se pokoušel napravit někoho, kdo beznadějně zklamal, nebo že byste rozdával svůj život nevzdělancům, prosťáčkům a nevychovancům. To jou právě ty nezdravé snahy, ty falešné ideály našeho věku. Žijte! Žijte ten báječný život, který v sobě máte! Hleďte, ať o nic nepřijdete. Neustále vyhledávejte nové vzruchy. Ničeho se nebojte... Nový hédonismus... ten naše století potřebuje. A vy byste mohl být jeho viditelným symbolem. Není nic, co byste se svým zjevem nedokázal. Svět patří vám - na nějaký čas... Hned jak jsem se s vámi setkal, viděl jsem, že si vůbec neuvědomujete, co vlastně jste, čím byste vlastně mohl být. Tolika věcmi jste mě okouzlil, že jsem cítil, že vám musím o vás něco říct. Napadlo mě, jak by bylo tragické, kdybyste přišel nazmar. Vždyť vaše mládí potrvá tak krátce, tak krátce. Obyčejná kvítka na stráních zvadnou, ale rozkvetou znovu. Tady ten čilimník bude v příštím červnu stejně žlutý, jako je teď. Do měsíce dostane tenhle plamének purpurové hvězdy. A zelená noc jeho listí bude ty hvězdy sít rok co rok. Ale my své mládí nedostaneme zpátky nikdy. Tep radosti, kerý v nás buší ve dvaceti letech, zleniví. Údy nám ochabnou, smysly začnou práchnivět. Zvrhneme se v ohyzdné panáky, pronásledované vzpomínkami na vášně, z kterých jsme měli příliš velký strach, a na znamenitá pokušení, jimž jsme neměli odvahu se vzdát. Mládí! Nic na světě nemá cenu, jenom mládí."