Ctenar | MOLIÈRE – LAKOMEC

Molière (1622-1673), vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský herec, dramatik, spisovatel v období klasicismu. Proti vůli rodiny stal kočovným hercem a zvolil si tak svůj doživotní pseudonym. Velmi brzy se svými hrami proslavil zejména mezi chudinou. Jeho hry často kritizovaly společnost a mravy, často se tedy jejich autor dostával do sporů se šlechtou. Věnoval se především tzv. nízkým žánrům, komedii a frašce. Později založil vlastní kočovnou společnost, se kterou cestoval po celé Francii, účinkoval též na královském dvoře. Svými hrami se vysmíval šlechtě a její morálce, odsuzoval pokrytectví, snobství nebo postavení žen ve společnosti. Hraní se mu stalo osudným – při jeho poslední hře – Zdravý nemocný – bravurně zvládl představení, přestože měl horečku a dávivý kašel. Tohoto představení se zúčastnil i Ludvík XIV., který se po skončení představení přidal k potlesku. Molière se však slávy nedočkal – jakmile sestoupil z jeviště, zhroutil se a v deset hodin večer umřel. Mezi jeho nejznámější – dodnes hraná díla – patří především kriticky laděná komedie Lakomec (1668, L'Avare), komediální Zdravý nemocný (1673, Le Malade imaginace), veršovaný Misantrop (1666, Le Misanthrope) a ostře satirický Tartuffe (1664, Le Tartuffe).

Celková charakteristika

            Lakomec je typická měšťanská komedie o pěti dějstvích. Molière zde dává přednost barvitému vylíčení charakteru hlavní postavy, tím více ubere na ději. Molière se inspiroval především u Plautovy Komedie u hrnci. První premiéru měla tato hra 9. září 1668 v divadle Palais Royal. Přijetí této hry ze strany diváků bylo velmi chladné, a po dalších neúspěších byl Molière nakonec nucen Lakomce z jevišť stáhnout. Zasloužené pozornosti se komedie dočkala až po autorově smrti, a dodnes se její nové reprízy těší vysoké divácké pozornosti. Molièrův Lakomec nabízí na klasicismus velmi netypickou směs satirické komedie a tragédie s romantickými prvky, výrazné postavy a komické situace.

Děj a kompozice

            Děj této kritické je těsně spjatý s osobností lakotného boháče Harpagona (lat. harpago = loupit), který je pro svou láskou k penězům nejednou zesměšňován ve společnosti. Jeho chamtivost se odráží i na životech syna Kleanta a dcery Elišky, kteří, jak sami říkají, sotva mají co na sebe. Harpagon, přesto, že oba vydělávají své peníze, své ratolesti neustále kárá za rozmařilost a zhýralost. Lakota starého vdovce postihne i mezilidské vztahy – rozhodne se Elišku provdat za místního boháče Anselma, nehledě na její vlastní přání.

Eliška, Harpagon, Valér

HARPAGON

Pojď sem, Valére! Chceme, abys nám řekl, kdo z nás dvou má pravdu, dcera nebo já.

                VALÉR

Bez debaty: vy!

                HARPAGON

A víš ty vůbec, o čem je řeč?

                VALÉR

To nevím. Ale vy nikdy nemůžete nemít pravdu, vy jste pravda sama.

                HARPAGON

Hodlám ji dnes večer provdat za muže, který je stejně zámožný jako moudrý. A ta opice se mi do očí ušklíbá, že prý ne, že si ho nevezme. Co ty na to?

                VALÉR

Co já na to?

                HARPAGON

Ano, ty.

                VALÉR

Totiž... abych tak řekl...

                HARPAGON

Co?

                VALÉR

V podstatě jsem s vámi naprosto za jedno. A jak jsem už řekl, není možná, abyste vy neměl pravdu. Ale z druhé strany nemá docela nepravdu ani ona...

                HARPAGON

Jak to? Pan Anselm je partie k pohledání. Je to doopravdický šlechtic, jemný, usedlý, solidních názorů a náramně mohovitý. A děti z prvního manželství nemá žádné. není to trefa?!

                VALÉR

Samozřejmě. Ale mohla by vám napítnout, že na ni moc spěcháte a že byste jí měl dopřát alespoň trochu času, aby se přesvědčila, zda je schopna svou náklonnost uvést do souladu...

                HARPAGON

Takováto příležitost se musí popadnout za pačesy. Takové štestí mě už nepotká. Je ochoten si ji vzít bez věna.

                VALÉR

Bez věna?

                HARPAGON

Bez věna!

                VALÉR

Tak to už neříkám nic. – Víte, slečno, to je důvod nad všechny důvody. Tady nezbývá, než se prostě poddat.

           

  Na scénu proto musí přijít Eliščin milý, vychytralý Valér, který se dostal po bok Harpagona. Svou hranou podlézavostí si zasloužil Harpagonovu vážnost, a pro udržení dobrých vztahů se starým boháčem je nucen mnohdy rozvířit konflikty mezi Harpagonovým služebnictvem. Vyslouží si například nenávist ze strany kočího Jakuba, když jej nechá spráskat. Valér sice souhlasí, že Harpagonův nápad je opravdu dobrý – "Vezme si Elišku bez věna!" – v duchu už ale vymýšlí plán, jak Elišku z Anselmových rukou vytrhnout. Harpagon nezůstává v intrikách pozadu – rozhodne si ve stařeckém vzplanutí vzít za ženu chudou, ale krásnou Marianu. Pomocí chytré dohazovačky Frosiny se ji pokouší nalákat do svého domu. Frosina ale ví o tajném poměru mezi Marianou a Kleantem, a rozhodne se jednat. Pomocí různých úskoků, dvojsmyslných vět a chlácholivých monologů přesvědčí Harpagona, že jej Mariana miluje, a mezitím s dívkou plánují, jak se boháče lehce zbavit. Bezvýchodná situace nakonec donutí Kleanta jednat nepříliš poctivě. Nejprve podepíše nevýhodný obchod, který Harpagona nesmírně rozčílí, a nakonec za pomocí svého sluhy Čipery/Štiky ukradne otci jeho truhličku plnou zlata, se kterou chce otce vydírat. 

  Chronologicky stavěný děj dramatu nám ukazuje důkladné zpracování charakteru hlavního hrdiny – lakomce Harpagona. Jednoduchá zápletka, ve které se používá známý motiv propletených vztahů, nám umožňuje vidět jednání postav ve vypjatých situacích a jejich opravdový charakter. Ať už se jedná o chytrého Valéra, zoufalce Kleanta, nebo pomstychtivého kočího Jakuba.

Hlavní postavy

  Hlavní postavou je vdovec Harpagon, posedlý touhou po majetku. Peníze jsou pro něj smysl života, mnoho nedopřeje ani svým dětem. Jeho skrblictví jej mnohdy dožene do situace, kdy je schopný pro peníze obětovat i blaho svých blízkých. 

           HARPAGON

Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž! Panebože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnout, abych ho našel? Kam běžet? Kam neběžet? Není támhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu!

 Jeho syn Kleant a dcera Eliška Harpagona z duše nenávidí za jeho lakomství. Oba se snaží žít normální život, ale klepy o jejich otci jim ztěžují společenský život. Zatímco Eliška se zamiluje do vychytralého Valéra, sluhy v jejich domě, Kleant nechá své srdce u krásné Mariany. Oba sourozenci jsou tak nuceni jednat proti vůli otce a stávají se z nich nešťastní spiklenci. Valér, jediný člověk, kterému Harpagon věří a dává na jeho rady, podlehne kouzlu Elišky a je ochoten pro ni udělat cokoliv. Za stejně důležité však pokládá dobrý vztah se starým vdovcem a nechtěně tak ohrozí počínající vztah mezi ním a Eliškou. Oba se nakonec tajně zasnoubí. Za zmínku jistě stojí Mariana, chudá dívka z Paříže, která se ochotně stará o svou nemocnou matku. Je zamilována do Kleanta, a jen nešťastně přihlíží Harpagonovu dvoření. Přelstít lakomce se jí podaří s pomocí dohazovačky Frosiny, která jako jediná zná poměry v celé rodině. Díky jejím chytrým nápadům nakonec dokáže dát mladé zamilované dohromady.

               HARPAGON

A jak to vypadá s naší věcí?

                FROSINA

To je zas otázka! Už jste nekdy viděl, abych já se do něčeho dala a ono se to nepovedlo? A sňatky – to je vůbec moje! Taková partie není, abych ji zachvilku nedala nějak dohromady. Tak si myslím, kdybych si to vzala do hlavy, že bych oženila sultána tureckého s dóžetem benátským. Ale náš případ ovšem není tak obtížný. Jsem u nich pečená vařená. A tak jsem už měla příležitost, abych jim oběma důkladně pověděla o vás. A taky jsme už řekal matince, jaké jste stran Mariany pojal úmysly, když jste ji zahlídl na ulici a koukat z okna.

                HARPAGON

A co ona na to?

                FROSINA

Náramě j ito těšilo. A když jsem ji ujistila, že by vám bylo moc a mco milé, kdyby se její dcera dnes večer účastnila uzavření svatební smlouvy vaší dcery, beze všeho s tím souhlasila a svěřila mi ji, abych ji k vám dovedla.

  (...)

                HARPAGON

Ale poslyš, Frosino, jestlipak jsi s matkou taky promluvila o tom, jaké své dceři může dát věno? Řeklas jí, že se, vezmi kde vezmi, musí kapánek natáhnout, že si při takové příležitosti musí kapánek pustit žilou? Tak daleko ještě nejsme, abych si vzal dívku, se kteoru nic nevyžením.

  Výrazně jí v tom pomůže i Anselm, bývalý neapolský šlechtic Tomas d´Alburci, který byl v minulosti i se svou rodinou přepaden na moři španělskými korzáry. Ztratil rodinu a rozhodl se začít v Paříži nový život. Zvratem událostí nakonec z Valérova vyprávění zjišťuje, že jeho rodina při přepadení nezahynula, jak se domníval, a se znovunabytou životní sílou se setkává se svými potomky – synem Valérem a dcerou Marianou. Toto prozření nakonec pomůže k vyřešení složitých vztahů, když Harpagonovi nabídne veliký peněžní obnos, aby si Mariana mohla vzít Kleanta.

Jazyk a styl

           Molière ve svých dramatech používal běžnou měšťanskou mluvu, nepřikrášloval rozhovory, které byly živé, mnohdy plné hovorových obratů, zejména u Harpagonova služebnictva. Nicméně v dialozích mnohdy najdeme anaforu, zvláště ve vypjatých scénách. Postavy vyšší třídy hovoří vzletně, používají personifikace či metafory. Zamilovanost mladých vyjadřoval Molière skrze jemné gradace či hyperboly. Všechny zde použité figury a tropy však neubírají dramatu na srozumitelnosti, jsou použity střídmě a čtenáři jemně servírují emoce hlavních postav.

Moje hodnocení

            Dramata sice nejsou mou nejoblíbenější parketou, nicméně Molièrův Lakomec mě překvapil především stálou  aktuálností svého příběhu. Setkáváme se zde s zloduchy naší doby, postavy jednají vcelku běžně. Vytkla bych možná na klasicismus typické zakončení, kde se sice logicky vyjasní všechny souvislosti, nicméně na dnešního čtenáře to může působit náhle, spěšně, jako by chtěl autor co nejdříve utnout děj a nacpat do jediného odstavce odpověď na otázky, které čtenáře napadaly v průběhu čtení. Molièrův styl se mi vcelku líbí, na čtivosti mu přidává fakt, že ve svých dramatech nepoužívá složité a obrazné vyjádření, které by náhodnému čtenáři ztěžovaly pochopení textu. Jako dílo na oddych rozhodně doporučuji, nicméně pravé kouzlo Lakomce si vychutnáte především na jevišti.

Ukázka

Komisař, Jakub, Harpagon (o Valérově vině)

JAKUB

Myslím si to... protože si to myslím.

                KOMISAŘ

Ale musíte nám říci, jaké máte indicie?

                HARPAGON

Viděls ho snad obcházet kolem toho místa, kde jsme ty peníze měl?

                JAKUB

To je ono! Viděl! A kde jste je měl?

                HARPAGON

Na zahradě.

                JAKUB

No bodejť! Viděl jsme ho obejdovat po zahradě. A v čem ty peníze byly?

                HARPAGON

V kazetě.

                JAKUB

Jakpak by ne! Tady to máte! Viděl jsme ho s kazetou.

                HARPAGON

A jakápak to byla kazeta? Hned uvidíme, jestli je to ta moje.

                JAKUB

Jaká je?

                HARPAGON

Ano. Jaká je?

                JAKUB

Inu, je to kazeta... taková... abych tak řekl... tak trošku na způsob kazety.

                KOMISAŘ

To se rozumí samo sebou. Ale kapánek nám ji popište, ať víme, jeslti je to ona!

                JAKUB

Je to taková velikanánská kazeta.

                HARPAGON

Ta, co mi ji ukradli, je maličká.

                JAKUB

Jo, když to berete takhle, je maličká! Řek jsme, že je velká, kvůli tomu, co je v ní.

                KOMISAŘ

A jakou má barvu?

                JAKUB

Jakou barvu?

                HARPAGON

Ano, jakou barvu.

                JAKUB

Barvu... Takovou divnou... jakpak se tomu honem říká?

                HAPAGON

No?

                JAKUB

Že je vlastně taková červená?

                HARPAGON

Není. Je šedá.

                JAKUB

No právě! Taková šedá do červena. To jsem měl na jazyku!

                HARPAGON

Nejmenší pochyby. Je to ona! Pište, pane komisaři, zapište tu jeho výpověď! Potom někomu věřte! Na nikoho nemůžete přísahat. Nic bych se po tomhle nedivil, kdybych jednoho krásného dne sám sebe okrad.